V Paříži – Nordenskjöld! S ním mladý Švéd
k nám vpadl, seveřan tak jarý, svěží –
pln ohně byl, měl každý rád jej hned,
a koho zarmoutil by, najdeš stěží.
Byl na cestě též s „Vegou“ – mráz ni led
však netk se ho, spíš otužil jej spěží –
a co vše znal! Vždy hovorů byl střed,
a humor jeho, žert – oř bez otěží.
Však měl jsem nejraděj ho večer, tich
když used k pianu a Griega hrával,
ty toužné písně vichrů severních...
Jak skald by pěl v nich z Eddy starý děj,
jak Ingeborg by do snů zkolébával –
„Ó chvíle krásná! Zůstaň – neprchej!“