Val se, ty moře štítů, arkad, věží! Tvůj zjev jak nekonečnost v dál se tratí! Nad práchní věků, jež ti u stop leží, co dnes nám pravíš, dějin nad závratí?
Kam zašly hrdé Karolingů stíny? Kde ve tmách pyšný Ludvíků šik mizí, césarské Bonapartů kde teď řízy? Tiš – po všech kol jen trosky, zříceniny!
Leč z prachu fénix, mocný lidu chorál se k nebi zdvihl, volá k nové práci. Pluh revoluce k setbě půdu zoral, z ní pučí símě, k lidstvu máj se vrací.
Kde trůnil purpur se svým zpupným smíchem nad bídou tisíců a zloba s hříchem, nás mozolná dnes dělná ruka vítá, a v ní tkví síla věčná, obrovitá!
To trofej, která nové žití plodí, jež lidstvo z muk a trudů vysvobodí, by štěstím širá zem zas rozekvetla a mysl k nebi křídlem Psychy vzlétla.
Val se, ty moře bez hranic a mezí! Tvá myšlenka již nelká pod řetězy, svobodná vstala ve své hrozné slávě! Odvrhla pouta, chodí v zlatohlavě
i v bluze dělníka, všem nese štěstí – jest heslem Bratrství, jest Lásky zvěstí! Val se, ty moře života i smrti! Tys jako propasť, kterou hlučí věky,
jak ruka obra, která světy drtí – leč dnes v tvých vlnách červánek hrá měkký! Dnes štíty, věže tvé se zlatem skvějí a hymnus tvůj dnes zpívá o naději!
Však za tebou, jež v háv se halíš hvězdný, zřím věků vesmír bezdný! V něm bledý svit již budoucnosti vstává jak věštby jiskra žhavá!
Zřím národ jiný, který měl jen hroby a skráň dnes věncem zdobí, meč v ruce, na svém štítu kalich zlatý, tak v boj se vrhá svatý!
Zřím lid svůj, národ Božích bojovníků, hřmít ve válečném ryku, zas Žižky, Prokopů se prapor míhá, jenž vrahy zhoubou stíhá!
Zřím k východu, jenž červánky plá v zoři – tam volnosti žár hoří, jak Husa hranice on ke obloze v ohnivém letí voze!
Ó rci, ty moře domů neobsáhlé, zdaž klesne opět náhle? Zdaž proud, jenž v šíř se rozlil křepkoběhý, se vrátí nazpět v břehy?
Zdaž vzruch, jenž Balkánu teď volnost vrátil, svých blesků sílu ztratil? Zdaž voj, jenž k jitru vzkříšení dnes chvátá, zas kletba zničí klatá?
Byl po tři věky otrokem a robem – teď vstal a otřás hrobem, byl vrahu posměchem, byl mučedníkem, a náhle zved se šikem!
On, Cirku zápasník, teď hrdě vzhlédl a Říman – škůdce zbledl, v něm Lidstva cíl zas v plný rozmach vzlétá a v páky bije světa!
Nechť sřítí se a rozmetá a klesne v té věků chvíli děsné, zas obnoví se, rozkvete zas jarem, křivd zajásá on zmarem!
Nechť vichrem dál a dál vždy v před se valí – on zdrtí pekel skály, v své prosté víře, v kytli selské chudé zas vítězem Čech bude!
Ostruhu pomsty přitkne svému oři a hradby Temna sboří, myšlenku Pravdy rozhlaholí všude, zas vítězem Čech bude!
Ten hymnus v nepřátelské davy zrádné jak divý příval vpadne, zlob valy zhroutí, moci nepozbude, zas vítězem Čech bude!
Ó val se, moře činů, věků moře, v tvém hřmění blýská zoře, můj národ k štěstí zvou tvé blesky rudé – zas vítězem Čech bude!
Cookies on Poetry Cove