Zas první máj! – Zas k poupat tísni
roj dal se zlatých včel.
Kde strom a keř, vše zvoní písní,
luh, zdá se, jak by děl:
– Pojď, duši opoj kouzlem jara,
pij krásu, jež v mých květech hárá!
A skřivan, který v modru jásá,
dí: – V lůně zkvetlých skal
a v stříbře vod spí máje krása;
kéž bys ji zřel a znal!
Už jabloň stem se růží pyšní
a bílý sníh pad na kmen višní.
Stráň opět: – Ke mně blíž jen, zvučí,
mám v klíně fial dost!
Hvozd: – Malin trs v mých ňadrech pučí,
je slavík dnes můj host!
A zdroj: – Už hoří snítky vřesu,
já lásku všem a rozkoš nesu!
Vše marně. – Básník sladkých zvuků
v kraj zašel daleký.
Mdlou sklonil hlavu, schýlil ruku,
spí v hrobě – na věky.
Strun zlatých nezbudí se ptáče –
kdes jen si v koutku pozapláče.