Zní hudba, kol se pestří steré davy,
zde vše, co v Praze „chic“ a „high life“ jest,
hled každý jiskra a kde krok se staví,
smích zvoní, žert a jásot se všech cest.
Tu švihák dívce do ouška cos praví,
lev Příkopů, co slovo, každé lest,
tam dělník jde, jej ruch ten neunaví,
ví, patří mu jak díla znoj, i čest.
Směs nádherná se vlní v bujné pýše,
vždy rychlej bije srdce, plane hruď...
A na vše Jiří král zří dolů s výše.
Co myslí si? Ó, jist jsem, že mu s retů
ten plyne vzdech: „Vždy slovo skutkem buď
a že jsme, bohdá dokážeme světu!“