Dům egyptský tak z fantasie dosti,
hieroglyfy, sfingy, faraoni –
vše nepravé, leč v ruchu přítomnosti
co starých bájí z něho k duši zvoní!
Mníš, kněžku Isidy ten chrám zde hostí,
jak lotos bílá která slzy roní
nad obětí kdys Tyfonovy zlosti,
co sladkým slovem Ftho se nad ni kloní.
Leč marně sníš. Ne bledá Isis v pláči,
ne Moth ni Horus krok tvůj vítají –
zde papyrus jen, nic víc. A to stačí.
Toť obelisk, jenž ční až nad nebesa –
co zkvetlo v myšlének kdy turnaji,
v něm z duše lidstva do tmy věků plesá.