Mohutných stromů v korunách jak klícky
besídky, a v nich štěbet jako ptačí –
blíž pohleď, student s grisetkou to vždycky,
máj zkvetlý kol i v oku jich se zračí.
Jak útulno tu, svěže, romanticky!
Tam dole pestrý lidí roj se tlačí,
zní kolovrátky, smích kdes, flegmatický
jen krčmář nosit číše sotva stačí.
S omáčkou králík – k idylle to dosti,
a Pařížan se v sedmém nebi cítí –
však jaro kouzla pro všecky má hosti!
A dál zas kolotoč se vírem kroutí,
houpačky, střelnice – já zdám se sníti,
mním, v Čechách jsem kdes na vesnické pouti!