Radostí již zmizel zástup skvělý,
těžké boly zašly, přebolely –
ale naděje vy oplakané
kam jste prchly smavé, duhotkané?
– Na skály jsme nehostinné padly,
v žáru léta vypráhly a zvadly.
– Do močálů klesla naše křídla,
pohřbila nás vody kalná vřídla.
– Do lesů jsme tmavých spěly k dáli,
ostré trny nás v nich ubodaly.
– Do srdcí jsme slétly v lidské hrudi
a jak led nás mrtvá srdce studí,
pohynula jará naše síla,
zloba lidská nám ji otrávila.