Dál k předu! A vždy výše! Nechť příkré svahy cest,
vy nespoutaní, hrdí dál spějte k světlu hvězd,
zpět neshlížejte dolů – nechť tmí se propasti,
vám dáno, krokem stanout run věčných v oblasti!
A cíl ať nedostupný se zdá a daleký,
vy smíte uchvátit jej všem zlobám na vzteky,
jen k předu orlím letem, kde Pravdy na štítu
Ideal trůní zářný jak slunce v blankytu!
Strast, mdloba hubí duši? Vše pryč, co tísní hruď,
v ní vzdor a sílu obří ta jasná meta vzbuď,
ať hrozí smrt, ať podlost rve vzlety svobodné,
je vaše Jitro, chtějte, jen vůle rozhodne!
A nechť se šklebí srázy, nechť výší krouží sup,
nechť pod nohou vám klesá i zkrvavělý trup,
když touha svatá vede vás k jasným výšinám,
ne lež, ne závist, zloba, ne sobectví a klam –
když čisté vaše čelo a čistý váš je štít,
to věčně vaše právo: jít v zápas, vítězit!