Jak svíjí se, jak vzpíná, třese hřivou,
jak ježí hřbet! Hle, z nozder oheň trýská,
ó prchni, Thésee, tvá zhouba blízka,
když netvor schvátí tě svou tlapou divou!
Leč za hrdlo již šelmu chyt on lstivou
a zdechlou mrštil tvrdá o skaliska –
proud černé krve pod stopou mu blýská
a dál zas kráčí s myslí tichou, snivou.
Tak sám se cení skutek bohatýra,
jenž k předu jde a zpět se neohlíží –
nechť Ariadna za ním pláče, zmírá.
To jiných věc, by nesli jemu díky,
jen trpaslík vždy slávu svou si klíží –
rek zhrdá tlampači i pochlebníky.