V shluk mirlitonů, rolniček a zpěvu,
v smích pierrotů, v jásot debardeurů,
v křik šašků, kolombin, proč bez úsměvu
tvůj obličej se ke mně chýlí v šeru?
Kol vřava bezuzdná, zvuk prasklých číší,
kouř, zápach absinthu a punše, vína,
leč ty – zdaž sluch tvůj hlahol onen slyší?
co šeptá bledý ret, co dí tvář siná?
Jdi – tanči, pěj! Pij také rozkoš do dna!
Dnes kypí, vře a valí se a hýká!
Vše utone v ní, žal i lítost hlodná,
stesk prchá v ní a upomínka zniká.
A ty – tak mrazně patříš, z nevesela...
Hle, víří kankán, větrem letí šaty,
vše jeden ples a rej! Pryč vrásky s čela –
pryč ode rtů ten malý křížek zlatý!
Ah – v oku slza perlí se ti, padá...
Již odpusť, slovo mé ať neraní tě –
leč co ti dnes? Dřív jásalas tak ráda –!
– „Dnes týden – pochovali moje dítě.“