Málo štěstí na té zemi,
kam se dělo, kam?
Projdeš světa kraji všemi,
vždy jen zbudeš sám.
Podej ruku – kdo ji chopí,
kdo ti přijde vstříc?
Strastí příval sny tvé ztopí,
zlobou stříkne v líc.
Ale mně vždy přístav zbývá,
nemám v srdci strach,
očí dvou zář tichá, snivá
vždy mi blýskne v tmách.
Nechť proud hlučí rozvířený,
žal ať stříbří vlas,
v duši sladký úsměv ženy
ráj mi stvoří zas!