Za oknem sšeřeným co vystřídá se psaní,
co sladkých tajemství v nich mívá útulek!
Leč madame smlčí vše a nezeptá se ani,
když z toulky vrací se věd přísných mladý rek.
Nu což – proč vyzvídat, a k čemu jaké ptaní?
Sny zlaté mládí má, noc hvězdy, krása vděk –
vždyť není dávno tak, co jí též z nenadání
ten hezký ouvrier vtisk ve tvář polibek.
Však cizí jen ať kdos k ní vkročí, by se ptal –
neb strážník – z dobroty hned furie se stane –
a vetřelec je rád, že může o roh dál.
Kdo v domě, s každým hned i srdce rozdělí –
ba za nic nezradí, spíš hněvem celá vzplane,
kam abbé s baronkou vždy jezdí v neděli.