Vrah zlotřilý byť střísnil tvůj běloskvoucí háv,
tvé slávy majestátu se rouhal podlý dav,
byť zvrhlý syn tě zapřel v tvém hoři, neštěstí –
tím dražší v snížení svém jsi nám i v bolesti!
A vznešená nechť líc tvá teď plna stesku, běd,
já věřím, že zas štěstím tvůj rozhoří se hled,
že zpupný jásot smečky té cizí oněmí,
až z prachu vstaneš hrdá a první nad všemi.
A nechť ta zářná meta se ještě ztrácí v tmách,
nechť srdce naše ještě rvou nejistota, strach,
nechť po našich zde trupech – ty vítěz půjdeš dál,
tvých polnic zvuk se ozve, tvůj rozprchne se žal!...