Jdeš, lidstvo, o zlaté se rouno bít,
o světlé pravdy, o sny dávných věků,
před tebou září Idealu štít,
však kde tvůj cíl? Kdes mizí v pozdaleku!
Již, zdá se, toužená Zem před tebou,
vstříc nese snítku holubička bílá –
leč výš jdou vlny, divoce jen řvou
Charybda Lež a podlá Závist, Scylla.
Zpět vržena zas do bouřících pěn
tvá loď se vrací, dravý proud ji sráží...
Vogue la galère! Byť stožár roztříštěn,
dál bijte vesla, dokud síla v paži!
Nad hlavou hvězdy – ať se tmí ta změť,
kde lidské zloby tisíc hadů syčí,
rozviňte plachty, loď zas k předu leť,
kde zámek Štěstí cimbuří svá tyčí!
Zas vichr zadul? Srdce strádá zas?
Zas potvor mořských kol se hrbí šíje?
Rek přijde bílý – mocnou rukou v čas
kormidlo schvátí, ku břehu loď vbije!