Mně také v srdci láska kvetla
za dávných dob –
leč prchl zjev ten plný světla,
a v duši zbyl jen hrob.
Mně také pělo štěstí ptáče
a máj byl celý svět –
teď v duši jen cos tiše pláče,
tak tiše v moře běd.
Vy hluboké a smutné oči –
kam odešly jste – kam?
Sám bloudím, a kde noha vkročí,
jen noc a klam...