Těch divných Madon rysy, mučedníků,
kde zlatem svítí velké aureoly,
co krásy vrhají v ten život holý,
co v duši probudí snů v okamžiku!
Dým kadidla v šeř ztápí basiliku,
lid klesá na zem svaté před idoly,
a v středu katů na hranici v poli
mře kacíř, k nebi pěje hymnus díků.
A náhle v svět ten skočí bouře dravá
a s kříže, který planul nad kopulí,
hle, rudý kalich zvolna k nebi vstává.
Šeř v světlo přešla, vidíš meče skvící
a v rachot vozů válečných tam z důli
hřmí chorál: „Kdož jste boží bojovníci!“