Jen jednou vešla mladost tichá, zamyšlená
v síň mého srdce pustou, temnou tak...
Jen jednou vzplála světly každá síně stěna,
když ke mně zvedla zářící svůj zrak...
A tiše k hodům štěstí usedli jsme spolu,
svět máj byl, srdce v sladké závrati...
Ta chvíle uprchla! Noc za ní jde zas bolu –
jak dávno to! A již se nevrátí...