Dnes květů hrst a zítra trní snad,
dnes radost, zítra strast a palná muka,
to život jest, chtěj nechtěj musíš brát,
a neptá se tě, kdy tvé srdce puká.
Čas dál se valí vždy, zpět neshlíží,
kdo opozdil se, hyne bez paměti –
ty netaž se, kdo v cíl se přiblíží,
a vždy plod trhej na nejbližší sněti.
Jsme třtina jen, jí vichr nezmýlí,
ví, k příboji že klid se opět druží –
ten šťasten, komu osud na chvíli
vrh v cestu jeden úsměv, jednu růži!