Skip to content
1855–1925

HRANA ZVONÍ...

František Kvapil

Udeřte v struny! Smutná hrana zvoní, při strunách spuštěných dnes pějte o Ní! Již černý průvod k hrobu v žalném pláči s mrtvolou Matky tesknou poutí kráčí,

a bezmocný lid trpké slzy roní... Udeřte v struny! Pějte píseň o Ní! Diadém stržen se svatého čela, a slávy zář, jež na skráních se skvěla,

již znikla – oko zhaslo, chlad jen v líci – to srdce nezbudí se milující, již dotlouklo... a smrti anděl bledý svou peruť k němu sklonil naposledy...

Udeřte v struny! Smutná hrana zvoní, při strunách spuštěných dnes pějte o Ní! Zapadá víko – posupným jen hlasem lká hruda nad tím zašlým slávy časem,

a lid jen trpké, marné slzy roní... Udeřte v struny! Pějte píseň o Ní!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
HRANA ZVONÍ... · František Kvapil · Poetry Cove