Došková chaloupko nízká
pod starou kvetoucí hruší!
Jsi jako obrázek z blízka,
což jsi nám přirostla k duši!
Před okny zahrádka svěží,
s okenic srdce se směje,
ať venku mrzne, ať sněží,
v tobě vždy sluníčko hřeje.
Dál hřej nám duši, jež stydne,
s tvých prahů štěstí k nám chodí –
v tvé, víme, světničce vlídné
se kdys nám Spasitel zrodí!