Co napsat mám v ty bílé listy
ve smavém dnů tvých výsluní?
Tys leknínu květ sama čistý,
jenž vzešel žití nad tůní.
Chceš vědět, ona tůň co tají?
Ó neptej se! buď šťastna dál!
Nechť mladé sny ti věčně tkají
pohádku štěstí – nikdy žal.
A co chvil těžkých osud chystá,
nechť v moji hruď se zaryjí –
ve stínu lásky naší jista
ty kveť dál květem lilijí!