Jak roj se vysypaly. Očka září
a se rtů zvoní píseň veselá.
Jde kantor s nimi, úsměv hraje v tváři,
a jestli z řady kdo, nic nedělá.
Ten kantor, jak by četl v slabikáři,
vše vysvětluje moudře docela
a za ním na ty krásy, co zrak daří,
s tajemnou úctou zří druž nesmělá.
A zatím skrytě pokukují, v reji
kde kyne hraček pestrá záplava
a každý zrak hned vzplane jiskřivěji.
A kantor? Zří to – a též děckem v mžiku
jde tam, kde zve ta pravá zábava –
v les draků, pušek, panen, kominíků.