V mé duši bolest – smutna jest, ó Pane!
Zlo rozrostlo se jak pýr po vší zemi,
zas křivda vládcem mezi lidmi všemi –
ač vím, že moudrost Tvá bdít nepřestane,
v mé duši bolest – smutna jest, ó Pane!
K nám jitro přišlo z dávna vyžádané,
Tys vyprostil nás z rukou našich vrahů,
leč jsme jak cizí při svém vlastním prahu,
sobectví, podlost všude, kde krok stane –
v mé duši bolest – smutna jest, ó Pane!
V nás čistý zas kdy oheň lásky vzplane?
Kdy v našich srdcích neřesti rez spálí?
Kol chmurná noc jen, ani hvězdy v dáli,
Tys tvář svou ukryl v taje nezbádané...
V mé duši bolest – smutna jest, ó Pane!