Přišlas k nám jak sladký květ
plný rosy, z nenadání,
jarem smál se celý svět
se tvých rtů i z útlých dlaní.
Bylas nám jak sladkým snem,
pohádkou tvé mládí bylo,
v očích tvých vždy úsměvem
nebe se nám zrcadlilo.
Každé jitro na tvou skráň
sype růže ve svévoli,
pro tebe vždy kvetla stráň,
pro tebe pěl skřivan v poli.
Vlaštovka když letí kol,
křídly na pozdrav ti mává,
nevíš, co je strast a bol,
družkou fialka ti smavá.
Nevíš – a přec přijde čas,
starost navštíví tvou duši,
zkalí se tvých očí jas,
zloba mladé touhy zkruší.
Poznáš žití věčný klam,
marnou práci Sisyfovu,
dobro, krása – vše to tam,
žal jen přihlásí se k slovu.
Dítě! V shluku strastí zlém
ať ta vzpomínka tě sílí,
žes nám byla sladkým snem
v šťastné mládí svého chvíli.
Neb kdo jiným k blahu žil,
doved jiným radost nésti,
zbádal pravý žití cíl,
našel již květ zlatý štěstí!