Plné chrp a vlčích máků
v dál se vlní žitné lány;
– mladý život, hvězdy v zraku,
jak proud letí nespoutaný.
Slunce zlaté pršky metá,
na mezích sní sedmikrásky;
– sladce v květech, v středu léta
plynou blažené dny lásky.
V hrdle zvonky, zpěvnou střelou
skřivanů roj k nebi jásá;
– srdce k srdci, poutí celou
pučí v žití radost, krása.
Zahřmělo – a v slzách deště
každý list pln perel svítí;
– krátké hněvy lásku ještě
v prudší vždy jen plápol vznítí.
Zraje plod, srp žnec si chystá,
zlaté klasy k zemi klesnou;
– slast v co vtělila se čistá,
v novou vzplane radost plesnou.
Chladné větry po strništi
v podzim zvadlé listí honí;
– vzpomínkami na dny příští
chvíle štěstí májem zvoní.
Přijde mráz, vše pýřím sněhu
bude skryto, pohrobeno;
– z duše tvé přec, stáří v břehu,
fialky mi zkvetou, ženo!