Zvykneš-li si „hlavomatě“, bídu budeš míti v chatě. Jedovatá „židovina“, těžkých hříchů bývá vina.
Zápach „bílé“ nebo „šedé“ činí tváře hnědobledé. Ó ty hnusná „matonoho“, hlupcům strojíš hanby mnoho.
Z „pálenky“ se líhne štír, pijan hlídá jako výr, všude ruší klid a mír. „Čertovina“ mate kroky,
opilec se blátem brodí, v kalužinách blbě chodí, nepoznává ani stoky. Špinavá a škodná „brynda“
každý halíř z kapsy vyndá. Milovníček „otravy“ vede nářek na zdraví, kteréž těžko napraví.
Z toho „mléka čertova“ opice hned hotova. „Pálenku“ kdo rád si koupí, rodinu svou o vše zloupí.
Kdo to na vsi huláká? Neznáš toho tuláka? Kdo tak směšně blábolí? Pijan známý v okolí!
Přítelíček „breberie“ ustavičně nelenoší; roztrušují o něm hoši, že prý hlavou o zem bije,
a též nosem v blátě ryje. Opici i ten si chytne, kdo má zalíbení v „žitné“. „Koňaku“ jen jako léku
užij zřídka v starém věku. Pozor, také „slivovice“ moří lidí na tisíce; nezunkej ji vždy a všady,
drž se lékařovy rady. Věz, že častý „alkohol“ lidem plodí žal a bol. Nešťastného chraň se místa,
kde ti opice se chystá, ona zdraví málo tuží, ale čest a kapsu úží. Člověk moudrý, mírný, střídmý,
chválen bývá všemi lidmi. Máš-li za lék „borovičku“, ber ji zřídka a jen lžičku; kdo jí víc a často bere,
žaludek mu rychle dere. Což ty hořké, sladké „luzorky“, ježto v domě tu a tam se kryjí, denně tajně vícekráte pijí,
a z žen zdravých činí zámorky? Tyto ať se vážné zpytují, já jich opravdově lituji!
Cookies on Poetry Cove