„Chceš-li klidit vavřínové věnce
musíš básně skládat bez tendence,“
pravil kdos, a já jsem v řeč mu vskočil:
,Chceš-li básně bez tendence psáti,
chutě můžeš péru výhost dáti;
nač bys v černi nadarmo je močil?
Než bych svalil na se tuto vinu,
raděj psáti budu bez vavřínů.‘
Nemířím však nikdy na osobu,
léčiti chci mdlobu, planost, zlobu,
rozrývá-li mému národu
blahobyt a pravou svobodu.