Jsou i lidé dobré vůle,
kteráž podobá se žule;
řkou: „Zlý nastal okamžik,
sestupme se v jeden šik!“
„Vedle slov se projev skutek,
zanechme všech škodných půtek,
každý měj své zásady,
sejděme se v porady.“
„Různých stran a spolků muži,
o vlastní-li běží kůži,
ať tvá hesla velebí –
svornosti nám potřebí!“
Kdo tak mluví, jistě šílí,
svornost trvá jenom chvíli;
zítra již, nám k úžasu,
vjedou sobě do vlasů.
Kolik děr, prý, tolik syslů,
kolik lebek, tolik smyslu
tam, kde Boží Zjevení
rozumně se necení.
V Církvi máme půdu pevnou,
v Bohu Kristu pravdu zjevnou;
v Církvi možná jednota
národu se blyskotá.
Podejme zde sobě ruce,
chcem-li ujít stálé muce;
budujme zde národu
v pravdě pravou svobodu.
Každý člověk z víry Krista
blaživý mír sobě chystá;
z pravé víry jedině
vládne blaho v rodině.
Bez víry a ctnosti svaté
v národě jsou půtky klaté;
kdy že mine zhoubný klam,
a kdy vzejde svornost nám?