Vychytralý strany vůdce,
potměšile mne si ruce;
směje se až hudruje,
samolibě mudruje:
„Obmezení moji druzi,
ve své ješitnosti tuzí,
rád Vám pochlebuji v oči,
ba i v novinách Vás chválím;
však jen co se od Vás vzdálím,
obrátím jak dobrý kočí;
můj-li prospěch toho žádá,
jako kocour hrbím záda,
zapru Vás a chytře ztupím
po způsobu věru supím.
A zas slyšte sladký hlas:
,Nedám zkřivit Vám ni vlas‘.
Tak se dále pěkně tužte,
„dobré věci mojí“ služte.
Kdo se se mnou nesnáší,
hrubost má jej zastraší;
prostředků mám k tomu hojných,
od Vás rozmilých krav dojných.
Zásluh seno nechám davu,
smetanu jen chci a slávu.
Ó ta moje hlava chytrá,
na tu musí časně z jitra!“
Smělče, budeš tak se pnout
až tě stihne Boží soud?