Oh, ty skálo holá,
s tebe hlas můj volá;
volá do vůkolí,
co mne v duši bolí.
Bolí mne a pálí
svět, jenž pořád šálí,
štve a kolem všudy,
seje lži a bludy.
K tobě, skálo tichá,
krok můj často spíchá;
dole svět se šklebí,
blaze jest jen v nebi.
K nebi vroucně zírám,
slzu s oka stírám;
vzduchem z rajské říše
hruď má lehce dýše.
Sviť mi pravda, světlo,
by mi blaho květlo;
na Petrově skále
v blahu žiju stále.
Zlý duch pravdu boří,
lidstvo v bludy noří;
spása nám se chystá
v Církvi Jezu Krista.