Jen ve svornosti moudrá snaha
se dopracuje svého blaha;
ta svornost jenom tam je možná,
kde vládne pravá láska zbožná,
již plodí víra zjevená,
jen Církvi Kristem svěřená.
Tím světlem samospasné víry
lze osvítiti obor širý;
tím světlem zříme zhoubné bludy,
jež zlý duch v národ seje všudy;
v tom světle víry pozemčan
má blaho své a rajský stan.
Všech bludů straňme se a hrozme,
by Bůh nám světlo dával, prosme;
Bůh prosícím dá dobré dary,
nám neuškodí lhář ten starý,
jenž rozžehuje bludičky,
by svedl líné dušičky.
On, chytrák činí lesklé sliby
a ctnostmi zove hříšné chyby,
on slabé duchy nepřestává
vést tam, kde kyne zisk a sláva,
z nichž brzy pak se vyklubá
jen žal a věčná záhuba.
Ó bděte, bratří, sestry milé,
a nepromařte žádné chvíle!
Zlý duch má pomocníků davy,
jenž nevšímavým matou hlavy;
kde na Církev se nevraží,
tam pilně stůjte na stráži!
Ať řvou ti svůdci bohopustí
Svých věrných Kristus neopustí;
jsouť Církvi Božské sliby dány,
ji nepřemohou pekla brány;
vždy proste: „Pane, s námi buď,
Tvé rámě štváče od nás puď!“
„Slyš milostivě naše hlasy,
dejž národu zas blahé časy;
rač zachovat nám zbožnost dědů,
a samospasnou svatou vědu.
Svým věrným pernou zkoušku zkrať,
a pobloudilé Církvi vrať!“