Barevný motýlek lehounce lítá ku předu, na pravo, v levo i zpět; na keřích, na stromech prohlíží květ, patrně všechny ty květy si čítá.
Na malou chvíli se každého chytá, v kalíšek něžný mu klade svůj ret, opět pak k jinému vznáší se hned, po celé zahradě jen jen se kmitá.
Ó jak ten motýl je podivně čilý, dětem i dospělým na pohled milý, člověk jej provází zahradou rád; motýla křídélko pestré a hezké
láká vždy hošíky městské i veské, každý je ochoten za ním se hnát. Kéž by se motýlek letem jen bavil, a jen vždy na květy obracel hled,
a z nich si vylíbal rosu a med; Tvůrce tak věčného vděčně by slavil. Nepřízně každé by jistě se zbavil, kde kdo by v zahradě viděl ho rád;
kéž by ho vábil jen příjemný chlad, když byl svá křídelka létáním znavil. Ale on proto též na květy sedá, vhodného místa že bedlivě hledá,
aby tam vajíčka škodlivá dal; z vajíček líhnou se housenky žravé, hubící květy a lístečky zdravé, z toho pak lidem jest smutek a žal.
Stromaři pilnému pomáhať musí čiperná sýkorka, špaček a drozd, aby byl strom a keř housenek prost, sice ten špatný hmyz ovoce zdusí.
Přece i pečlivý zahradník zkusí nemilých prací a svízelů dost, nežli se vyhubí špatný ten host; hubení housenek hrozně se hnusí.
Zahradník raději motýly chytá, drůbeži za chutný pokrm je skýtá, nežli se vylíhne housenek rod. Úkazů v přírodě pilně si všímej,
příhodné pokyny rozumem vnímej; výklad jich rodinám může být vhod. Zhusta jak motýlek barevná kniha přilétá do rodin katolických;
přináší zábavu, vtipy a smích, vábivě před okem mladým se míhá. Mladistvá ruka ji dychtivě zdvíhá, netuší četby té následků zlých,
až se pak znenáhla vylíhne hřích, a ten pak člověka ukrutně stíhá. Pozor, vy otcové, pozor, vy matky, na očích mějte své nejdražší statky,
syny a dcery, jež svěřil vám Bůh; rychlej’ než žravé a ošklivé krysy vypuďte z domů svých rouhavé spisy, jimiž se rozrývá srdce i duch.
Cookies on Poetry Cove