Lide můj! Jak vlast svou zvelebuješ? Hnusná vazba ucpává Ti ústa; cizím bohům stále pochlebuješ, matný rozum tma ti kryje hustá.
Tyť se rovnáš lidu Israeli; oni vlast svou ctíti neuměli. Neznali tu vlast svou požehnanou, zpěvy svaté, zvyky krásné zanedbali,
špinili svou vlastní slávu hanou, Zákon, práva sami pošlapali; za to Bůh jim poslal hubitele, by je do otroctví hnali směle.
V Babyloně jařmo nesli cizé – poznali, co bez vlasti jest žíti, poklady tam národnosti ryzé učili se svatosvatě ctíti.
Pohané tam si je podmanili, pohanům tam Židé otročili. Pohané tam zlostní, pánovití ostrý posměch z nich jen stále měli;
úšklebně jich zvali dráči lítí, národní své písně by jiní pěli; velké city, nejsvětější tužby, dusili v nich blátem modloslužby.
Hebrejové potom arciť znali, jak se byli doma prohřešili; u vyhnanství nad řekami lkali, na vrby své harfy zavěsili.
Na svůj Sion vzpomínali bolně, kde si vedli před svým Bohem volně. Lide vzácný, milý Český lide, rozpomeň se – doby rychle minou,
abys nebyl jako dávní Židé bídným rabem jen svou vlastní vinou. – Do Babylonu Tě nezavedou – s babylonem však již k Tobě jedou.
Ve Tvé krásné, slavné vlastní vlasti chtějí jazyk, vědy, práva, zpěvy, víru samospasnou Tobě krásti – za to pak Ti dají cizé plevy.
Potom darmo budeš po svém toužit, ve skrytu se jenom můžeš soužit. Nespouštěj se pravdy Bohem dané, mrtvým-li se nechceš modlám kořit,
haj svá práva v zemi požehnané, cizáctvím-li nechceš sebe mořit; blaho Tvé ctí, kdo Ti pravdu hlásá, pravý vlastimil vždy v Bohu jásá.
Hle, tu věrný obraz pranárodu, jak jej Mojžíš z mdloby smrtné křísí čti a zvíš, že divnou dějů shodu dvěma rodům Pán Bůh v život mísil;
či snad národ Český, jak Žid dávný, svou jen vinou úpí – bezeprávný? Komu v žilách krev se proudí jará, a kdo v duchu silném víru chová,
Bůh že o každý se národ stará, poznej, že nám vzešla hvězda nová. Jiná-li zas po ní vzejde, kdo ví? Teď se rodák rovnej Mojžíšovi!
Slovem, skutkem, modlitbou i radou pečuj o lid jařmem ucuchaný; probuzuj v něm sílu pořád mladou, pilně šlechtiž každý kvítek planý;
neboj četných nepřátel se pluků. Pravda zničí páru lživých hluků!
Cookies on Poetry Cove