Pozor!

Bratří, sestry, zlé jsou časy, vtírají se všude ďasi, slídí v městech, po dědinách, po osobách, po rodinách,

kde by nejlíp koukol seli a se při tom dobře měli. Tací smělí žamputáři, podvodníci, štváči, lháři,

pracovati nevolí, proto chodí v okolí; mníte-li, že žíť se stydí na útraty dobrých lidí?

Jedni líní otrhánci, v celém kraji známí hnanci, mají kabát z ostudy, říká se jim „pobudy“,

a ti v krčmách muži, synky, balamutí za hlt kmínky. Druzí chytří nocleháři, odmění se hospodáři

klevetami, pomluvami, jimiž dobré lidi mámí, a když z domu vykročí, ve smích halí obočí.

Třetí s lidmi, již jim věří, s mnohou chuti povečeří; když jsou prázdny rendlíky, rozdává jim bulíky,

až jim do nábožné hlavy, cvrčky pochybnosti vpraví. Jiný chlapík zvláště čistý vytahuje z kapes listy,

a jim čítá lež a blud, v duších nasazuje rmut; a kdo se mu trochu poddá, tomu škvár ten draze prodá.

Také mluvka vyšňořený předběžně už ohlášený, navštěvuje hostinec, „aby probral vážnou věc“,

v ústech mívá blaho lidu, ale strojí mu jen bídu. Tací liší blahověsti vodí lid náš do neštěstí;

mnohý v krčmě svátek světí, zanedbává ženu, děti. Komu dává Církev Boží místo pravdy lživé zboží?

Který křesťan pochybil, zbožnost-li si oblíbil? Štváčů, lhářů vždy se chraňme, jako hadů jich se straňme!

Kdo se rouhá Církvi Páně staví krok náš k nebes bráně; z něho mluví satan duch, chce nám kazit vid a sluch;

na ty lidi pozor dejme, rozum zdravý zachovejme! Výstrahy a dobré rady vítany jsou všem a všady;

že jich žádá zlý náš čas, o tom jde všech moudrých hlas; nepřátelé strojí pasti katolické naší vlasti.