Novomodní pokrokáři,
hezké jméno jste mi dali;
ono však lež v sobě halí,
a ta pravý pokrok maří.
Pokrok sice na rtech máte,
ale v skutku Vy i žáci
nazpět jdete jako raci,
o pravdu se nestaráte.
„Ku světlu chcem’ rázně jíti!“
Tak zní Vaše heslo zvučné;
za Vámi řvou davy hlučné:
„Ano, světlo chceme míti!“
Na bludičky Vaše hledí,
zrak se denně víc jim krátí,
slunce pravdy jim se tratí,
nevidí, že ve tmách sedí.
Ohříváte staré bludy,
nebezpečné zhoubné pasti,
kteréž cizák strojil vlasti
houževnatě vždy a všudy.
Skuhravé ty Vaše hlasy
cizí bludy vychvalují,
na ně nit svou navazují –
voláte zas na vlast ďasy.
Chcete-li být zpátečníky,
jděte nazpět k Cyrillovi,
k jeho bratru Methodovi,
posvěťte tam svoje šiky!
Záhubných se chraňme sporů,
svorně k Světlu pravdy hleďme,
ku předu svůj národ veďme
bez svízelů, bez úkorů.
Tak z Vás budou pokrokáři,
před Vámi pak každý smekne,
kde kdo o Vás vděčně řekne:
„Aj, ti nejsou žádní snáři!“