Kdo chce dlouho, blaze žíti,
otce, matku musí ctíti.
V úctě vždy měj otce, matku,
tak se zbavíš strastných zmatků,
požehná Bůh tvému statku.
Otci, matce vděčen buď,
nikterak je nezarmuť.
Otce-li a matku rmoutíš,
vlastní svoje štěstí hroutíš.
Otci, matce za jich lásku
na čelo chceš dáti vrásku?
U rodičů chorých prodli,
horlivě se za ně modli.
Slabé matce, mdlému otci,
pokud možno, ve dne, v noci
vděčně chvátej ku pomoci.
Otec, matka neměj hladu,
podporuj je, dej jim radu;
odepřiž i ústům svým,
a dej sladké sousto jim.
Otci, matce splácet dluh
velí synům, dcerám Bůh.
Syn a dcera vděčně zdobí
rodičů svých milé hroby,
nábožnou je slzou rosí,
Pána Boha za ně prosí.
Nevděk-li neb jiná vina
hnusně tíží dceru, syna –
ó pros otce, matku včas,
než jim zbělá pláčem vlas;
dceři, synu, třikrát běda,
na pokání-li se nedá!
Matce pláčem oko rudne
pro syny a dcerky bludné;
tento smutný hrozný zjev,
budí moudrých lidí hněv;
za surovost svou se styďte,
napravte se, neb se kliďte!