Svatopluka tížily již sotny,
jeho duch však ještě přeochotný,
napomínal tré svých milých synů:
„Zažehnejte nesvornosti vinu.“
Jak je učil? Co jim naporučil?
Mroucí ret se pracně rozezvučil:
„Mezi Vámi malou už mám lhůtu,
doneste mi dvakráte tré prutů!“
Synáčkové ve své žasli duši,
uposlechli, na syny jak sluší.
Vážně dali pruty otci kmetu,
uslyšeli rozkaz z jeho retů:
„Každý vem prut jeden, toť má vůle,
prut svůj každý přelom ve dvě půle!“
Všickni mladou silou bezevadnou
vykonali hravě práci snadnou.
Otec velí: „Ty tři pruty svažte,
za druhem druh zlomit je se snažte!“
Snažil první se a druhý, třetí;
uzardělí počali se chvěti.
Živou mocí toho nedovedli,
pátravě svých zraků k otci zvedli.
Pohledem se na ně otec bavil,
a jim nyní vážná slova pravil:
„Jak tré prutů, spojeni vždy buďte,
pro příští se léta nezarmuťte;
budete-li spolu vezdy svorní,
nepřemohou sokové vás sporní!“
Vědět, jak se bratři budou tužit,
mohl otec prutů jinak užít;
do budoucna nezří člověk slabý,
jinak užít prutů byl už chabý.
Pozor, Bratří! Víte, co Vám vnuká
slavná moudrost krále Svatopluka!
Žádný škůdce ať Vás nerozdvojí!
Vždyť Vás láska k Církvi, k vlasti pojí!