Otře-li se o mlynáře kominář,
obyčejně bývá to jen pouhý žert;
otře-li se o zbožného smělý lhář,
ve věci té jisté vězí zlý duch, čert;
nepřestává bídný lhář být černým,
katolík však vždy jest Kristu věrným;
moudrý časem pozná pomlouvače,
ohyzdného škůdce, svůdce, štváče.
Ó kéž pozná každý bídník v čas,
že lež hnusnou vnuknul jemu ďas.
Pospěš smazat zkázu v srdci sterém,
způsobenou skutkem, slovem, pérem!
Snadno pošpiní se bližním čest,
očistit ji věcí těžkou jest.
Možno-li Ti, uspi v sobě lež,
na věčnosti na ni vzpomeneš.
Hanebnou lží rozeštval jsi lid,
nevinným jsi zrušil v duši klid;
že jsi bídným lhářem, dobře víš,
ale jak svou zlobu napravíš?
Často budeš zardívat se v tváři,
slyše tajnou výtku: „Lháři, lháři!“
Za let mladých, ba i v pozdním stáří
ozve se Ti v duši: „Lháři, lháři!“
Odvolej lež hříšnou, pleticháři,
má-li utichnout hlas: „Lháři, lháři!“
Lekej, boj se, nevěrecký tmáři,
svědomí Tě kára: „Lháři, lháři!“
Z hříchu svého svatostně se kaj,
nařknutého všude mužně haj;
nevinnému pověst dobrou vrať,
zaslouženou ranku sobě zkrať!