Rád dělníkům dám, co dát mohu,
když líně nekradou čas Bohu;
jen blbý dělník tím víc v krčmě maří,
čím víc jej dobrý najímatel daří;
však moudrý dělník vždy má na paměti
svou budoucnost, svou ženu a své děti.
Líný dělník v práci heká,
v hospodě však dělá reka;
sklenku v ruce dělá hrdinu,
nevzpomíná na svou rodinu;
huláká a láteří i kleje,
neví, že se moudrý muž mu směje.
Praví soudruh: „Dél zde nebudu,
dělá hanbu nám a ostudu!“
Nevzdělanec však se nezastydí,
pokud hostinský jej nevyklidí.
Kéž se pozná ubožák ten brzy
ať jej bídný život neomrzí!