Neříkej: „Ne všecko v báseň se hodí, cokoli veršovci v hlavě se rodí; báseň se netýkej politiky!“ – Politik smí se tknout poetiky?
„Národnost za poklad hlavní máš ctíti, člověče, pokud chceš člověkem býti.“ Není-li věta ta politická zrovna jak licence poetická?
Tato-li nepravda nevnáší zmatky z redakcí v paláce, v domy i chatky? Mníš-li že nikoho nezabolí podobné šprýmy a hyperboly?
Nelibost vzejde ti u Boha Pána, tebou že pravda je zneuznávána; věřícím slabochům pochyby hřeb zarážíš v pokojnou doposud leb.
Jiného odcizíš blaživé víře, bude žít, bude mřít hůře než zvíře. Šťastným-li bude pak rozoumek tvůj? Bludného spas tě Bůh v jednotě trůj.
Národnost věru jest pokladem velkým, pokud se neměří litrem jen mělkým; před ní a nad ní vždy Zjevení měj, ve světle Zjevení národnost znej.
Jen ten, kdo nezvratně v Ježíše věří, na loket neklamný národnost měří; kdo však je v poznání Zjevení chud, za sebou nohsledy zavádí v blud.
Bratrům kdo Slovákům jazyky trhá, v hanbu a v rabství je nelidsky vrhá, nedí-li o sobě odpůrcům všem: „Musím tak jednak, jsa národovcem!“
A ten, kdo zběsile deptá nás Čechy, ze sladké řeči nám nepřeje těchy, volá: „To velí mně národnost má!“ Ji on též za hlavní poklad svůj zná.
Bludům těm Zjevení hranice staví, ono nám neklamným rozkazem hraví: „Bližnímu nečiň, co nechceš mít sám, Já, Bůh, ti odplatu nebo trest dám.“
Vizte tu národnost nevalně cennou, národnost Zjevením neosvícenou; národnost šlechtí jen nebeský hlas: „Milujte se, jak Já, miluji vás!“
Národu každému bez víry v Krista pohroma, úpadek, zkáza se chystá; víru-li někomu boří zlý tisk, odpadne, jinde-li kyne mu zisk.
Spasnou-li víru kdo v národě kazí, k odrodu bídnému cestu mu razí; zločinu hrozného ty-li jsi prost, kladeš-li Zjevení pod národnost?
Jinak-li, příteli, o věci soudíš, optej se dějin a poznáš, že bloudíš; v Církvi jen národ náš v pravdě byl blah, cizáckým bludem mu škodíval vrah.
Setři ty lupiny, jež ti zrak kalí, v obci a rodině, národ máš malý; víra či nevěra blaha má víc? Rozumně zkoumej a netaj si nic!
Pro bludná, nevěrou zplozená hesla, nejedna obec a rodina klesla; rozhodným, rozumným katolíkům, víra jen hájívá statek a dům.
Komu je milejší svoboda lichá, nežli ta rodinná blaženost tichá, takému blahobyt za malý čas, podryje nepřítel, zlovolný ďas.
Po celých tisíc let národ náš drahý rekovně překonal bludařů snahy; prosme a čiňme se, zas mu dá Bůh, aby jej nezhubil zlověstný ruch.
Či snad dí s Cyrillem, s Methodem nebe: „Ubohý národe, zkáza Tvá z tebe? Duchovně lelkoval, spal jsi a snil, koukol když nepřítel v pšenici sil.“
Cookies on Poetry Cove