Vidíme dnes věci neslýchané, svolal čelné volnomyslníky do matičky Prahy v hezké šiky den, kdy Praha měla právo stanné.
Kromě jména volnomyslní sborem zlého nic se nevlní. Na říšské již radě uznávali váhu křesťanského vychování;
tupá proti Církvi zbraň se sklání, s bludné na pravou se cestu dali; dotud, jako ve tmách za noci, nepřátelům byli k pomoci.
Dík, že jméno své již zapírají, kárají své syny a své vnuky, odsuzují anarchistů hluky, bohdá, že se na pokání dají;
svornost z nevěry růst nemůže, národ bez víry jde v kaluže, Národ svornost slibovanou vítá, v ní jen drahé vlasti léta blažná
zřela mysl katolíků vážná, po tisíc let v Čechách jednolitá; nikdy víc svůj nedávejte voj, nepřátelům proti Církvi v boj.
Mníte-li, že svatá v Krista víra má být jenom jednotlivců věcí? Pradědové proti Vám jsou svědci, ze zásady Vaší blud jen zírá;
zastaralé jméno liberál zdávna v truchlý haleno jest kal. Nepřítel náš starý směle hlásá: „Proti katolictví řiďme voje,
pojistíme vítězství tak svoje; v boji tom vždy byla naše spása!“ A Vy, místo vlasti obrany, byli jste mu v boji berany.
Nemluví k Vám dávná vlasti léta: „Kdyby proti pravdě cizí bludy byly u nás zvítězily všudy, po národě bylo by již veta?“
Pryč s tou volnomyslností mělkou, doba naše úlohu má velkou! Nepřítel ví, v čem je Čechů síla, proto stojí proti Církvi v boji;
proti ní vždy urputněji brojí, pomlouvá ji, lže a zle jí spílá; syčí: „Dobrák Čech nám pomáhá, bourá pevnou tvrz svou, ha ha ha!“
Kdy nám, Čechům. možno bude jásat: „Sťaty hlavy nesvornosti sani vezdy nepřemožnou břitkou zbraní?“ Až lze bude nepřátelům hlásat:
„Bohu vzdán buď neskonalý dík, svorni jsme, co Čech, to katolík!“
Cookies on Poetry Cove