Zbožné rodiče snad znáte?
V obci své jich dosti máte;
oni a jich milé děti
jméno Boží vzorně světí,
svátek je a neděle
vždycky vidí v kostele.
Rády chodí do školy,
konají své úkoly,
s rozvernými spolužáky
spolek míti nevolí.
Doma lenošit se stydí,
pilně činí po den celý,
co jim otec, matka velí,
proto chválu jejich klidí;
chovány jsou v moudré kázni,
prospívají v Boží bázni,
rodiče je pilně hájí,
a z nich arciť radost mají.
Rostou v jinochy a panny,
nikdo pro ně nemá hany.
Jinde vzdychá otec, matka:
„Šťastný dům a šťastná chatka:
tam se daří hodné dítky
jako sličné rajské kvítky,
a ti naši divoši
zlobí nás a lenoší.“
Vězte, zbožnost, bázeň Boží,
ctnost a dobré mravy množí,
nejen slovem, příkladem
zbožnost vštipte dětem všem!
V paláci i v chatě prosté
bez zbožnosti divoch roste.
Z vychování bez Boha
rodina je nebohá.