V krásném máji léta Páně zastkvěly se sady, stráně, hojným květem bezúhonným, rouchem stromů libovonným;
chodec každou chvíli stál, v květu tom si liboval. Nastal večer málo temný, zavál větřík nepříjemný;
kde kdo míjel vnady stromů, navracel se chvatně domů; v noci dostavil se mráz, květy spálil v jeden ráz.
Smutni byli hospodáři, bledli ve své mužné tváři; milé stromy obcházeli, málo zdravých květů zřeli;
v květech černý zárodek vzbudil v duši valný lek. „Nemůžeme v tomto roce těšiti se na ovoce;
vonný květ nám rychle vadne, maličko, a na zem spadne,“ povzdechli si z hluboka, slza šla jim do oka.
Vycházejí z domů rodných dítky otců, matek hodných; jako stromky plné květů dávají se v náruč světu,
dávají se na cestu s požehnáním ku městu. Jiskrou svítí očka mladá, nehyzdí je žádná vada;
růží rdí se jejich líce, radují se denně více; radost kyne rodičům, až se vrátí v rodný dům.
Vracejí se vícekráte do rodiny věru svaté, pokud blahou víru v duši černý blud jim neporuší;
pokud jarý, přímý vaz neshrbí jim bludů mráz. Kteraká to trudná změna! Otec, matka, sestra sténá;
v synu, bratru láska stydne, kalny zraky druhdy vlídné; postava už nelibá kostelu se vyhýbá.
Velké-li snad namáhání lilje, růže s tváří shání? Přetrpěná-li snad bída jinochovi z očí hlídá?
Otcův sáček v nevoli hlasně volá: „Nikoli!“ Nevěrecká lživá četba, doby naší strašná kletba,
smělé slovo, směšná pýcha, mládeži zlé jedy míchá; z takové-li otravy národ dojde oslavy?
Nemily už jsou vám děje Cyrilla a Methoděje; co pak ještě z pravdy víte? Ani toho nevidíte,
Cyrillem a Methodem že jsme živým národem? Nevěrou zas jeví doba, čím nám škodívala zloba;
vlasti naší blahem bylo, co se druhdy nezdařilo; nepřítel-li nutí vás sypat v dorost zhoubný mráz?!
Ten svůj dorost pozorujte, činnost jejich zapisujte, co z nich v městech, ve vsích všude pro náš drahý národ bude;
co jich smutně zahyne, než půl sta let uplyne. Kéž se všickni k Bohu vrátí, Morana než v hrob je sklátí!
Také Vy se rozpomeňte, vlastní činnost věrně ceňte! Za poslední hodiny potěšte své rodiny!
Cookies on Poetry Cove