Každý člověk chytrista
mluví jako lutrista:
„Směle vsaď, vyhráš snad!“
Pozná-li se jeho lest,
po ubohém veta jest:
zhyne jako had.
I ty štváči, smělý lháři,
vidíme tě v plné záři;
jizlivý tvůj mam a klam
nezastře už oči nám!
S dobráky se zrádně bavíš,
před sebe je v půtce stavíš,
lež svou na rety jim dáváš
a pak k nim se odvoláváš:
„Viziž, světe, tito všeci
svědčí o mé dobré věci –“
ale brzy všechen sbor
protře sobě temný zor.
Nebude dbát na štváče,
před ním-li se rozpláče.
Neposlušný Jonáši,
už tě žralok odnáší!
K břehu pravdy v rybě pluj,
kaj se, zachraň život svůj!
„Chytrost nejsou žádné čáry,“
vnuká ji však zlý duch starý,
aby množil hříšné sváry.
Když mluví mistr chytristiky,
jenž vlastnosti má hada, štiky,
a srdce svadlé, rozum kusý, –
mne naskakuje kůže husí.