S Vyšehradu modrý bez
na památku sobě nes!
Ať si kdo chce ptá se, hádá,
byla-li jste u nás ráda.
Železný už letí oř,
Bohu se má duše koř!
Neplač, dcerko, nenaříkej,
na loučení časté zvykej;
jenom v nebi o loučení
nikdy více zmínky není;
každá zemská radost mine,
s nebe stálá radost kyne.
Pro radosti věčných stanů
zde se raduj v Bohu Pánu.
Krásná jest ta zemská vlast –
ráj však nezná žádnou strast.
Nepůsob Ti bol a trud
na tom světe hřích a blud.
Neplač, dcerko, neplač dále
pro loučení nenadálé;
uplyne jen malý čas,
sejdete se jistě zas,
ne-li zde, pak jistě tam,
kde je věčný Boží chrám.