V čistém tichém rodném domku, na zahradě v řadách stromků bývala jsem veselá; netrápil mne žádný smutek,
ani hádek ani půtek duše moje neměla. Promlouvala dobrá matka podivná mi slova sladká,
důvěrná a laskavá: „Slyš, má dcero milovaná, došla zpráva dneska z rána, že ti svatba nastává!“
„Ve vesnici za horami žije jonák lidem známý, za manželku chce tě mít; slyšela jsem od dvou matek,
že má vlastní pěkný statek, a že bude tebe ctít.“ Lítostně jsem zaplakala, odpověď jsem matce dala:
,Budiž, jak se líbí Vám; staň se, jak Vy s otcem chcete, koho Vy mně vyberete, za toho se ráda vdám!‘
U nás byla svatba hlučná, hostina se dala tučná, dva dny zpěv a veselí. Kde kdo chválil jídla chutná,
jenom já jsem byla smutná, když jsme z domu odjeli. Konali jsme dlouhou cestu, lid se díval na nevěstu,
mnozí hlavou kroutili; jiným padly v oči mraky, zakalily se jim zraky, jako by se rmoutili.
Všímal si mne manžel mladý, rád mi dával dobré rady, avšak jenom týchdnů šest; potom nerad doma dlíval,
v hospodách svou radost míval, nechvalná šla o něm věst. Oh, kde jsou ti blazí dnové! Kde ti krásní noční snové!
Kde to štěstí v rodině? Kéž bych mohla aspoň časem naplnit svou duši jasem v naší klidné dědině!
Nechať, co chce, Pán Bůh, zkusím, rekovně to snášet musím, rodičům to nezjevím; nebudu je zarmucovat,
k muži vlídně chci se chovat, v modlitbách si ulevím. K Marii má duše celá volat bude za manžela,
mocnáť prosba Matčina; manžel můj svou vášeň zkrotí, Matka Boží mému choti vyprosí to u Syna.
A hle, přišla doba nová, shasla vášeň manželova, nábožným se mužem stal; moudrou choť svou vzorně blažil,
vyrovnati jí se snažil, nectným zvykům výhost dal.
Cookies on Poetry Cove