Kořalka že nesílí,
důkazem je opilý;
cestou zle se trmácí,
pro slabost se potácí;
směšným bývá velice,
téměř jako opice;
pohybuje se jen stěží,
někdy padne, v blátě leží,
medvědími hlaholy
hloupé věci blábolí.
Pomoz ubožáku tomu,
dá-li se ti, veď ho domů;
nedá-li se, byť i v noci,
svolej muže ku pomoci;
kdybys ho tam pominul,
snad by bídné zahynul.
Komu líhoviny voní,
zhusta pozdě bycha a honí;
výdělkem si hrdlo spláchne,
a byt jeho nouzi páchne.
Nač ti kořalky je třeba,
rodina-li nemá chleba?
Pijan, lenoch, nezdara,
o děti se nestará.
Koho peníz v kapse píchá,
v nedostatku často vzdýchá.
Opilec jak sůva čumí,
ani sobě nerozumí;
pro smích všemu okolí
hloupé řeči blábolí.
Kořalkáři, styď se, styď,
od moudrých se lidí kliď!
Kořalka prý hřeje, sílí;
proč se pijan k zemi chýlí,
ba i klesá každou chvíli?
Brynda ta jej oslabuje,
ba i krev mu otravuje;
odtud jeho tvář je bledá,
začasté i žlutá, šedá.
Kořalečnou morovinou
rok co rok sta lidí hynou.
Pálenka, ať rudá, šedá,
lidem moudře žiti nedá!
Komu líhovina voní,
dřív než má, se ve hrob kloní.
V kořalce kdo rozum topí,
mnoho špatných věcí tropí.
Kdo se chytí rosolky,
hyne volky nevolky.
Travičkou se matka stává,
kořalku-li dětem dává.
Blahu svému rozuměj,
líhovině výhost dej;
není-li jen pouhým lékem,
jistě čertovým je mlékem.
Kdo tě do kořalky nutí,
osudnou hru s tebou kutí.