Smutně tváří muž se činný
vida, jak se chová líný;
pokud má co po tátovi,
pohodlně sobě hoví;
pokud stačí věno ženy,
nezná pilné práce ceny;
v domácnosti dobře žije,
se soudruhy hrá a pije.
Když pak začne dělat dluhy,
straní se ho přátel kruhy,
na hrdlo mu jako kat
neúprosný sahá hlad.
Kterak hladu unikne?
Zas-li práci uvykne?
Zachoval-li víru v sobě,
nezahyne ve zlé mdlobě:
modlitba jej opět sílí,
zamiluje sobě píli,
vidí prospěch z každé ctnosti,
libuje si v šetrnosti.
Rodina mu zdrojem blaha,
jí chce sloužit všechna snaha;
vodička mu dobře chutná,
z domu mizí bída smutná;
ti, jenž se mu dříve smáli,
nyní jeho obrat chválí;
stalť se mužem nábožným,
ale také zámožným.
Jiní z jeho kamarádu
nepřijali jeho radu,
setrvali v bludech svých,
dočkali se konců zlých.