Matinko má rozmilá, kterak jsem se těšila na ten nový jasný den! Povím vám svůj krásný sen;
tento sen můj tak byl živý, že se rozum můj mu diví. Chodila jsem v zahradě tam, kde máme v pořadě
pestrých květin záhony bez všeliké úhony; aj tu anděl z nenadání laskavě se ke mně sklání.
Za ruku mne vlídně vzal, a mne vedl dál a dál, až jsme vešli v pravý ráj, za kterým byl sad a háj;
tam se anděl rozezvučil, a mne touto řečí učil: „Hle to kvítí dobře znáš, v zahrádce je doma máš;
bývám tobě po boku, stále mám tě na oku; na zahradě ráda dlíváš, na květiny své se díváš.“
„Libovonná fiala pěkně se ti ujala; bělostkvoucí lilie brzo se ti rozvije;
a ta růže stolistá blaží tebe dojista.“ Řekla jsem: ,Můj anděle, dovol děvě nesmělé,
proč ty naše kytičky jsou jen přece chudičky, a proč toto rajské kvítí lépe voní, lépe svítí?‘
Andělíček odvětil: „Pěstuj ctnosti ze všech sil, které hlásá kvítí tvé na zahradě libostné;
potom spatříš v rajské spáse květiny své v plné kráse.“ „Skromná buď jak fiala, bys se k Bohu dostala;
čista buď jak lilie pod ochranou Marie; v lásce k Bohu v každé době víc než v růžích libuj sobě.“
„Modré zvonky tebe zvou: ,K Bohu povznes mysl svou;‘ konvalinkou volá máj: ,Slávu Marje Panny haj;‘
prosí každý kvítek vonný: ,Život tvůj buď bez úhony!‘“ Anděl v jasném oblaku ztratil se mi ze zraků;
zora oknem zasvitla, já jsem ze sna procitla; ale jeho vážná slova duše posud živě chová.
Matka praví : „Tento sen připomeň si den co den; anděl Strážce tebe snem učí krásným ctnostem všem;
budeš-li je konat vděčně, šťastna budeš nekonečně.“
Cookies on Poetry Cove