Kosmopolita.

Kdo as je ten kosmopolita? Ten, kdo světem kozmopolítá! Kozmo a ne koňmo jezdí světem všude zrak svůj novým baví květem,

jemuž hudba stejně padá v uši, ať si Turek, Číňan, v buben buší; stejně dotýkají se ho zpěvy, tatarské-li jsou neb české, neví.

Nezná otce, nectí dobrou matku, nevšímá si nejvzácnějších statků: bohoslužby neváží si spásné, blaha národ, ač jest to tak jasné.

Národ slavit, na něj kydat hanu, jednostejno bývá světobčanu; národu ať radost, sláva kyne, anebo ať bídně strádá, hyne,

světobčana tak se málo týká, jak když moucha sedne na roh býka; on jen takou zemi velebí, kde mu kojiti lze potřeby;

kde se v milých kruzích libě baví, kde jej lidé mělcí ctí a slaví; jen když nemá žízně ani hladu, a mu nikdo nevytýká vadu;

on se nikde ničím nedá mást, kde mu dobře, tam jest jeho vlast. Jako mlsná koza světem rejdí, kde jsou lístky chutné, tam jen šmejdí,

chvatně běhá ode stromku k stromku, kousá větve, dělá mnoho zlomků. Nastojte, a taký nihilista národu prý také blaho chystá!

Národ jest mu nahodilým spolkem, jako psa a kozla, koně s volkem, páva s krocanem a s kachnou, husou, s pestrým kohoutem a slípkou kusou.

Vari, světobčane, s touto bledou učeností Tvou a mělkou vědou! Slyšte, nekřesťanští mudrcové, povězte nám myšlénky své nové,

skutky pravdivé a dobré, krásné, jichžto v sobě nemá Písmo jasné, a ta naše svatá Církev silná vlivem Boha Ducha neomylná?

Buďte moudří, pokorni a skromni, každý vážně na svou křehkost pomni! Kristus spasil lidstvo, všechen svět, kdo dnes bloudí, vrať se k Němu zpět.

Bude, to je nepochybná věc, „jeden pastýř, jeden ovčinec“. Člověk, národ, záchranou je jist, v Církvi není zlochu za kořist;

nejsa v Církvi, rychle do ní vstup, mimo Církev zloch má snadný lup; v Církvi Své Bůh dává národu pravdu, světlo, pravou svobodu.